HISTORIE KVASIC
Kvasický zámek, dvoupatrová renesanční budova sestávající ze čtyřkřídlé uzavřené dispozice o půdorysu nepravidelného lichoběžníku v klasicistním hávu, se nachází v přírodně krajinářském parku na okraji městečka. Zámek vznikl v průběhu několika staletí přestavbou z gotické tvrze vystavěné na nízké terénní terase vystupující nad bývalým řečištěm tehdy ještě rozvodněné Moravy, přes kterou v těchto místech již od dávných dob vedl brod přes řeku.
Stručný stavebně historický vývoj zámku
Nejstarší fázi gotického hradu (tvrze) můžeme rekonstruovat pouze přibližně. Teprve později měl hrad půdorys nepravidelného lichoběžníku o velikosti 35 x 31 x 42x 32 m (tento půdorys se v podstatě zachoval dodnes v půdoryse dnešního zámku). První písemnou zmínku o kvasické tvrzi (která stála již na místě nynějšího zámku) známe z roku 1356, kdy kvasické panství vlastnil Milota z Benešova, člen starého šlechtického rodu Benešoviců. Po Milotovi následují další členové z rodu Benešoviců, kteří na zdejší tvrzi sídlili a měli vliv na její stavební utváření.
Počátkem 20. let 15. století koupil tvrz od dědičky Anny z Benešova a Kvasic Jan Kužel ze Žeravic. V té době, jak uvádí písemné prameny (v roce 1423) kvasickou tvrz dobyla husitská vojska, po obléhání tvrze došlo následně k jejímu vypálení a patrně k výraznému poškození. Rod Kuželů ze Žeravic ale tvrz opravil a postupně přestavěl. Za Arnošta Kužela ze Žeravic v letech 1422-1508 dosáhla kvasická tvrz rozsahu a výstavnosti gotického vodního hradu s valy a příkopy.
Dalším významným majitelem kvasického panství i s hradem se stal Albrecht starší ze Šternberka, jehož syn Jan starší získává po smrti svého otce v roce 1522 Kvasice. Právě členové tohoto rodu provedli od roku 1511 další stavební práce na zdejším hradě. V první polovině 16. století tak započali přeměnu kvasického hradu na zámek. Tento proces se ale uzavřel až výraznou renesanční přestavbou v závěru 16. století.
Šternberkové vlastnili kvasické panství do roku 1548, po nich následuje další významný moravský šlechtický rod, páni z Ludanic. Také členové tohoto rodu v letech 1548-1570 dál pokračovali v přestavbách hradu na renesanční zámek. V polovině 16. století tak vznikají arkádové ochozy. Celou proměnu v renesanční sídlo dovršil až další majitel kvasického panství Havel Kurovský z Vrchlabí v letech 1574-1591. Výsledkem celkové přestavby byl renesanční zámek s patrovými arkádovými ochozy a novou věží ve středu západního křídla.
Další majitelé kvasického panství páni z Rottalu (prvním majitelem se stal v roce 1636 hrabě Jan z Rottalu) provedli jen malé změny interiéru. Na barokních úpravách zámku se podílel známý architekt a stavitel Tomáš Sturm (Sturmer), činný ve službách Rottalů v 18. století.
Velkou přestavbou zámek prošel na počátku 19. století za hrabat z Lamberka (prvním majitelem z tohoto rodu se stal v letech 1757-1803 František Adam z Lamberka). I v této době byl interiér zámku přepychově vybavený. V roce 1820 nechali majitelé (Lamberkové) upravit okolí zámku a odstranit poslední zbytky příkopů, valů, hradeb, dali strhnout hospodářské budovy směrem k městečku. Poté již nic nebránilo k založení krajinářského zámeckého parku v anglickém stylu po vzoru sousední kroměřížské Podzámecké zahrady. Za zakladatele kvasického parku můžeme považovat hraběte Jana Nepomuka z Lamberku, který zemřel v roce 1828 a jeho dokončení se nedožil.
Hraběnka Karolina Lamberková rozená Šternberková (1804-1881), manželka hraběte Eduarda Karla z Lamberka (1799-1825), dál pokračovala v již započaté přestavbě kvasického zámku, na které se podílel vídeňský architekt Josef Schmatosch. V roce 1841 došlo k zazdění renesančních arkád a úpravám ochozů.
Z původních interiérů zámku se do dnešních dnů dochovala zámecká kaple umístěná v ose západního křídla. Kaple vznikla v padesátých letech 19. století. Architektonické pojetí kaple je v neorománském a neogotickém slohu.
Úpravy, které na budově zámku proběhly v průběhu 17.-19. století, dodaly někdejšímu hradu (zámku) výsostně zámecký charakter a podobu, jak ji známe dnes.
