Kostel se poprvé objevuje v písemných pramenech v letech 1366 a 1387 v souvislosti s uvedením jmen prvních kvasických farářů Křížka a Hanuše, syna Majnuše z Mlekovic. Nejstarší zachovalou částí je kostelní loď obdélníkového půdorysu pocházející z období před rokem 1250, tedy z období románského nebo předrománského. Původní presbytář, který patřil k lodi kostela, byl půlkruhového nebo spíše pravoúhlého charakteru, tak jako u většiny ostatních venkovských kostelů vzniklých v té době.
Tuto sakrální stavbu nechal postavit (nebo přestavět) Ondřej I. z Benešova, o kterém existuje první písemná zmínka jako o majiteli kvasického panství již v roce 1248. V období této přestavby vznikl v kostele presbytář vybudovaný ve stylu raně přemyslovské gotiky vysoké architektonické úrovně. Má polygo-nální půdorys a je zaklenut gotickou křížovou klenbou s kamenným žebrováním. V levé části presbytáře se nachází původní dodnes zachované raně gotické sanktuárium (svatostánek), vytvořené z jednoho kusu pískovce, pocházející z první poloviny 13. století (1250). Další cennou památkou na ono období je fragment části zachovalé fresky datované doktorem Vítovským do roku 1250. Freska měla zobrazovat několik archandělů.
Nejvýznamnější stavebně historickou částí kostelní lodi je původní jižní vstupní portál, postavený v rané gotice. Vstupní portál do kostelní lodi nacházející se v její západní stěně pod věží, pochází až z druhé poloviny 13. století. Vzhledem k jeho stavu i postavení vůči podlaze, kdy portál respektuje výšku podlahy renesanční věže pocházející z roku 1577 a ne podlahu starší části kostela (jeho lodi), lze předpokládat, že se jedná o jeho druhotné umístění.
Více informací se dozvíte hned za vstupní branou hřbitova v Kvasicích.